Jeseter sibiřský patří mezi větší druhy jeseterů přesahující délku 2 m. Jeho původní areál rozšíření zahrnuje velké sibiřské řeky jako je Ob, Lena, Jenisej, Irtyš a Kolyma. Jeden samostatný poddruh se vyskytuje v Bajkalském jezeře a jeho největších přítocích. Během pokusů s chovem různých druhů jeseterovitých ryb byl vyhodnocen jako jeden z nejpřizpůsobivějších. Dobré výsledky s jeho chovem v umělých podmínkách vedly k vysazení v  evropské části Ruska (mimo jiné v Ladožském jezeře) a posléze byl dovezen i do mnoha dalších zemí Evropy včetně České republiky. V evropských zemích se sice většinou chová v uzavřených chovech, ale stále častěji bývá vysazován i do sportovních revírů a uniká i do tekoucích vod. Z Francie je znám případ úniku velkého počtu jeseterů sibiřských do vod řeky Gironde v prosinci roku 1999, kde by mohly tyto uniklé ryby představovat konkurenci pro původní populaci jesetera velkého (zejména co se týče možného křížení).

Vzhledově se jeseter sibiřský do jisté míry podobá jeseteru malému, dosahuje ale větších rozměrů, je robustnější, štítky na bocích jsou viditelně větší a je jich tudíž menší počet.  Celkově působí tělo jesetera sibiřského hladkým celistvým dojmem s jednotvárným hnědavým nebo našedlým zbarvením, s nímž splývají i štítky na bocích a na hřbetě. Ve své vlasti je jeseter sibiřský stejně jako jeho příbuzní decimován nadměrným rybolovem, protože jikry jeseterovitých ryb (kaviár) jsou na trhu stále žádanějším zbožím. Původní úlovky v Bajkalském jezeře klesly z 250 – 300 t ročně na konci 19. století na 20 t ročně ve 40. letech 20. století a v současnosti je zde mimořádně vzácný a je chráněn. Podobné je to i na jiných lokalitách – v povodí Obu a Irtyše klesly oficiální úlovky ze 1410 t v roce 1930 na 11 t v roce 1997. Určitý počet ryb se ovšem uloví i nezákonným způsobem.
V současnosti asi žije více sibiřských jeseterů v evropských chovech než v sibiřských řekách. Chov v zajetí je dnes směřován i na produkci kaviáru – jednak kvůli značnému finančnímu efektu, ale i ve snaze chránit přírodní populace. Jednu z překážek zde ovšem představuje velmi vysoký věk, v němž jeseteři pohlavně dospívají.

JESETER SIBIŘSKÝ - Základní údaje

Délka
průměrná: 80 až 150 cm obvyklé maximum: do 200 cm rekordní hodnoty: zřejmě až kolem 3 m
Hmotnost
průměrná: 5 až 30 kg obvyklé maximum: do 65 kg rekordní hodnoty: kolem 200 kg
Typické znaky
štítky na bocích větší než u jesetera malého, ale zřetelně menší než u jesetera ruského, poměrně jednotvárné nekontrastní vybarvení, rypec je výrazný a poměrně protáhlý, před ústy jsou 4 vousky visící dolů, na hřbetě, na bocích a na rozhraní boku a břicha po řadě kostěných štítků, horní lalok ocasní ploutve je mnohem delší než spodní
Výskyt v ČR
Aktuální výskyt na našem území zcela závisí na vysazování. Přirozený výtěr nebyl zaznamenán. Nejvíce úlovků pochází ze stojatých revírů – zpravidla provozovaných soukromými subjekty. Vzhledem k jeho rostoucí oblibě je pravděpodobné i postupné pronikání do řek a ojedinělé úlovky i z tekoucích vod. Na Slovensku už byl uloven např. v Dunaji.
Biologie druhu
Jeseter sibiřský je rybou dolních toků velkých sibiřských řek a jejich ústí. V Bajkalském jezeře obývá místní populace mělčí vody s hloubkou 20 – 50 m a jen ojediněle bývají jeseteři zastiženi v hloubce až 200 m. Potravu hledá jako všichni jeseteři v blízkosti dna. Tvoří ji různé druhy vodních bezobratlých – korýši, červi, larvy hmyzu a u větších exemplářů i menší ryby. Na Bajkalu jsou to zejména místní druhy vranek. Pohlavní dospělosti dosahuje tento druh poměrně pozdě. Údaje se liší u různých populací a pohybují se v rozmezí 9 – 15 let u samců a 16 – 20 let u samic. Výtěr probíhá v proudných částech řeky nad kamenitým nebo štěrkovým dnem obvykle na přelomu května a června při teplotě 9 – 15 °C. Na Bajkale existují dvě skupiny ryb – první nastupují tah v jarním období 1 – 2 měsíce před výtěrem, druhá skupina vytahuje do řek v červenci až srpnu, přezimuje v hlubokých jámách říčního koryta a vytírá se na jaře následujícího roku. Většina Bajkalských jeseterů se vytírá v řece Selenge (známé u nás jako loviště sibiřských hlavatek – tajmenů). Ryby vystupují na trdliště v hlavním toku nebo ve větších přítocích i přes 1000 km vysoko proti proudu. Vytřené ryby i vylíhlý plůdek se postupně vrací s proudem řeky do jezera. Počet jiker se u bajkalské rasy pohybuje v rozmezí 211 000 – 832 000 kusů (průměr je 420 000). Z umělého chovu známe křížence mezi jeseterem sibiřským a j. malým nebo j. ruským. Ve vodách své vlasti byl jeseter sibiřský významným druhem velkých řek, u nás je zatím spíše ojediněle se vyskytující rybou závislou na umělém chovu, která se ale na stojatých revírech bez problémů začleňuje do běžné obsádky složené z našich původních nebo i dalších dovezených druhů.

Rozměry a růst
Růst jesetera sibiřského je do značné míry závislý na podmínkách. Některé sibiřské populace rostou poměrně pomalu a dospívající ryby ve stáří kolem 15 let nemusí měřit ani 1 m. V podmínkách umělého chovu mohou jeseteři tohoto druhu údajně dosáhnout ve stáří 1 roku hmotnosti až 0,5 kg, což odpovídá délce kolem 40 cm. Maximální věk udávaný v literatuře se pohybuje kolem 60 let.
Sportovní rybolov
V našich podmínkách se jeseter sibiřský loví nejčastěji na položenou (včetně feederu) nebo na plavanou (v těsné blízkosti dna nebo s nástrahou přímo na dně). Řada ryb se uloví i v zimním období při lovu na dírkách. Nejčastější nástrahou jsou různé druhy červů – rousnice, žížaly, bílí červi. Na místech, kde se často dlouhodobě vnadí kaprovité ryby, berou jeseteři i na boilies či pelety (nejlépe na masové bázi), ale i na kukuřici a jiné rostlinné nástrahy. Dá se stahovat i krátkodobým zakrmením. Vnadicí směs by měla obsahovat velký podíl živé složky, nejlépe sekaných žížal.

V našem rybníku je JESETER SIBIŘSKÝ využíván pouze pro sportovní rybolov a je celoročně chráněn.